Do půlnoci se objednáš … a pak se jedeš seznámit
Útulky (alespoň nějaké) naštěstí nejsou jako e-shopy, kde si vyberete na obrázku psa, dopravu a druhý den ho máte doma.
Když jsem si tedy řekl, že mi je Vincent sympatický, i když trochu větší než jsem plánoval, bylo potřeba zavolat a domluvit si venčení na zkoušku, abychom se mohli vzájemně očuchat a snížili bychom šance na vrácení v zákonné lhůtě 14 dní.
Jelikož nemám auto, poprosil jsem Marii a vydali jsme se společně na cestu. Ta nebyla nejkratší (protože proč si vybírat útulek poblíž, žejo), ale nebyla příliš dlouhá. Byl to vlastně i náš první společný výlet ve dvou!
Na místo jsme dorazili zvědaví. Když ošetřovatelka Vincenta vypustila, užíval si nově nabyté volnosti a běhal po útulku sem a tam. Po chvíli čiré radosti se nechal přivolat, byl opatřen náhubkem (který bylo zákaz sundavat) a vodítkem a šlo se.
Vincent už na první pohled vypadal jako takové nevycválané tele, u kterého se záhy projevila i jeho tvrdohlavost. Prve jsme rozmýšleli procházku po okolí, a pak jsme na doporučení sedli do auta a kousek popojeli k lesu.
Už tady jsem o Vincentovi zjistil něco z jeho minulosti. Zjevně byl zvyklý cestovat autem, protože po otevření ihned naskakoval a těšil se na výlet.
Chlupatá a uslintaná vsuvka
Tady možná rovnou přihodím první radu! V útulcích asi moc nemají prostor drbat, nebo vyčesávat psy. To znamená, že podle plemene takový pes může mít druhou srst z uvolněných chlupů. Což se pak projeví tak, že když se otřepe, v autě bude všude spousta chlupů. A tím všude myslím fakt všude a tím spousta myslím fakt spousta. Obzvlášť u psa jako je Vincent, který permanentně fakt hodně líná.
Jednou mě fakt pobavila Terčina otázka “Kdy myslíš, že se přestane připravovat na zimu?”.
Takže doporučuju se psem nikam nepřejíždět, nebo pokud to pes dovolí, pořádně ho předem podrbat, či vyčesat, případně mít shora nepropustnou uzavíratelnou klec. Týká se to asi hlavně situace kdy si už psa povezete domů. Čekal bych, že málo útulků dovolí vám odvézt psa na venčení.
Další fyziologický fakt, který jsem se o Vincentovi dozvěděl je, že i vzhledem k tomu jak má udělanou pusu fakt hodně slintá. Fakt hodně. Jak bernardýn.
Není to ideální, ani podle pravidel, nicméně jsem se chtěl s Vincentem skamarádit, a tak jsem mu nabídl pár pamlsků. Ty jsem mu ale nedal hned-hned a on během té doby než se mu ocitnuly v tlamě stihl poslintat celé auto. Během našeho krátkého popojezdu k lesu to tedy dopadlo tak, že celé auto bylo poslintané a od chlupů. Oceňují tedy tímto ještě jednou Marii a její obětavost, že se o úklid pak postarala. ❤️
Souhrný poznatek na kterém se nic nezměnilo doteď je, že Vincent je Generátor chlupů a slin®. Utvrdilo mě to v rozhodnutí si pořídit robotický vysavač, což jsem zvládl ještě před přivezením Vincenta domů. Je to skutečně záchrana od toho, abychom se v chlupech doma utopili.
To už jsme se nějak tématicky ztratili! 🙈 Zpátky k příběhu!
Kovová vsuvka
Á, pardon, ještě jedna, tentokrát kratší vsuvka! Během boardingu do auta jsem zjistil další významný fakt o Vincentovi, a to, že pokud ho nakonec adoptuji, nemůže nikdy mít kovový náhubek. Stačilo když jen obyčejně otočil hlavu bez jakékoliv známky agrese a docela dost mě fláknul do obličeje. V tu chvíli jsem přemýšlel o tom, jestli mám nos zlomený, nebo ne a mentálně jsem si zapsal, že bude muset mít náhubek plastový, či gumový.
Kdyby třeba jen šel po ulici a trochu ťuknul do malého dítěte, tak by ho tím pěkně sundal.
To se později hezky propojilo s jeho reaktivitou. Když člověk zrovna nepustí vodítko, tak je s kovovým náhubkem prakticky mnohem nebezpečnější.
Tak a teď už skutečně zpět do příběhu!
První procházka
Ač byl celý incident se zapraseným autem neideální, už tady jsme se dost nasmáli a bylo vidět, že Vincent může přinést do života spoustu radosti.
Dojeli jsme do vesničky poblíž lesa a vyrazili jsme. Vincent byl během procházky, nebo spíš přetahované vždycky vepředu. On se šel prostě projít, konečně byl volný, šel kam chtěl, a že jsme s ním my, mu bylo celkem jedno. Tahání bylo festovní a do kopců i z kopců místy trochu nebezpečné. Bylo vidět, že nás čeká hodně práce a tréninku na základním společném fungování. S tím jsem počítal, i když jsem ještě netušil tu míru. Po cestě jsme potkali psa za plotem se kterým se vyštěkali, což pro mě není nijak neobvyklé - jsem zvyklý z vesnice, že to psi běžně dělávají. To, proč jsem během návštěv neobjevil jeho special features je mimo mé nezkušenosti v té době fakt, že jsme byli v přírodě na vesnici. Tam prostě nejsou ty (stejné) triggery, které se později objevily ve městě. V lese uprostřed ničeho většinou nepotkáte běžce, či obecně jiné lidi a jiné psy. Ale to předbíhám, o tom (detailně) zas jindy.
Naše první setkání se odehrálo ke konci července, takže bylo docela vedro a černo-hnědému psovi asi ještě víc než nám. Začátek lesní cesty, který byl trochu z kopce, protínal potůček, ke kterému Vincent táhl tak, že jsem měl co dělat abych to ustál. Už tam jsme zjistili, že je to skutečně vodní pes. Ani nemusí být vedro a šíleně táhne k jakékoliv vodě, ať už je to potůček, jezírko, či kašna.
Taky jsme během procházky zjistili, že Vincent fakt nesnáší náhubek. Průběžně s ním ryl do země a snažil se si ho sundat. Náhubek je totiž potřeba natrénovat! Že by téma na zápisek?
Na konci procházky jsme Vincenta vrátili a vydali se na další výlet, kde už jsem přemýšlel, jestli se s chlupáčem dáme dohromady.
Outro
Zpětně mě vlastně trochu mrzí, že toho nemáme z našich návštěv v útulku více nafocené a natočené. O to cennější ty vzpomínky jsou a jsem rád, že jsem si je mohl během psaní vybavit. Škoda, že nemám video Vincenta jak běhá po útulku, to byla opravdu radost největší!
Původně jsem chtěl v tomto zápisku shrnout věci až po to, jak se Vincent ocitl v novém domově, ale ukázalo se, že už jen k prvnímu seznámení toho mám hodně co říct. Historické příspěvky ze začátku naší společné cesty tedy budou ještě chvilku pokračovat. Ale nebojte, pokud čekáte praktičtější obsah, nebo něco ze života, nebude to tak dlouho a dočkáte se!
Bojím se to skoro říct nahlas, nicméně z prvního intervalu mezi příspěvky by se dalo vysledovat, že se tu objeví zápisek zhruba jednou za 2 týdny. To je můj target (get it? get it? ne? tak třeba časem). Častěji než jednou za týden to nebude a chtěl bych, aby to bylo častěji než jednou za měsíc. Dva týdny jsou za mě optimální. Uvidíme, jestli bude souhlasit i moje bakalářka. Teď teda nemyslím korektorku Terku, ale mé další budoucí spisovatelské dílo, které na mě již netrpělivě čeká. 📕
A co příště? Příště vyměníme Marii za Patrika a povezeme Vincenta do nového domova! Bude toho hodně, bude to místy vtipný, místy počůraný, místy roztomilý a dotkneme se taky psí výbavy kde bude trochu hejtu.
Tak ahoj!